Kapitola 13.

Nějak jsem se opozdila s další kapitolou, ale tady je. No nevím teda.. Bude máma od Kris chtít opustit svůj domov?.. Českou Republiku??.. 

----------------------------------------------------------------

„Wayne, rozhodl jsem se, že zde budeme ještě o jeden den déle. Chci zítra nakoupit nějaké dárky pro matku a Janet. Rád bych koupil nějaký šperk z Českého granátu a taky jejich sklo. Prosím, pokus se odložit odlet o den.“

„Jistě, Michaeli.. Pokusím se. Neměl by to být problém..“

„Ou.. děkuju moc, Wayne…“

Michael zůstal na pokoji sám. Slyšel šum aut, ale taky šum fanoušků pod hotelem.  Měl takovou chuť  zavolat Kristyn, ale co když ještě není doma?.. Chodil po pokoji tam a zpět celý nervózní..  Po desetiminutovém přešlapování z místa na místo konečně usedl na měkkou postel. Sundal klobouk, sako a své černé brýle.

„Musím jí zavolat. Musím se ujistit, že je v pořádku doma..“

----------------------------------------------------------------------------------

„Tak a jsme tady. Kristo, chceš abych šla s tebou k domu?“

„Denčo, to není třeba.. Už jsem veliká holka..“  Usmála se..

„Já vím, ale i tak.. Jestli chceš, půjdu..“

„Ne, to je v pořádku.. Zítra se zastavím za tvým otcem. Musím mu moc moc poděkovat!..“

„Zastav se, ale nebude doma. Protože jel na služební cestu do Anglie.“

„Cože? Ach jo..  Tak já se zastavím za tebou.. Stejně teď nemám co dělat a doma chci být co nejméně..“

„Dobře, zítra se ozvi, kdy dorazíš…“

„Díky.. za všechno. Byl to úžasný výlet a úžasný koncert!.. Nikdy na něj nezapomenu!“

„Já vím, nikdy nezapomeneš.. To ani nejde.. Po těch všech zážitcích.. Neděkuj. Ráda jsem s tebou byla na takové události.. A taky, nechtěla jsem jet sama..“ Zasmála se…

„Hihi.. no jo.. Tak teda zítra..“

„Ano.. zítra..“

Kristyn dorazila domů, kde na ni čekala její máma a dvě kočky. Máma se rozzářila jako slunce, když Kristýnu viděla živou a zdravou.

„Zlatíčko, tak jak jste se měly? Byl to asi velmi velký koncert, že ano?“

„Mami, ano to teda byl.. Měly jsme se báječně.. Michael Jackson je opravdu výborný umělec..“ Povzdychla si…

„To jsem moc ráda, doufám, že jsi se odreagovala a užila si..“

„Ano.. užila..“ Usmála se…

„Mami, půjdu si už lehnout.. Jsem unavená z cesty a taky z toho velkého zážitku..“

„Dobře, zlatíčko..  Jen jdi.. Krásné sny..“ Dala své dceři polibek na tvář s úsměvem..

Její kočky k ní přiběhly.. Vrněly a otíraly se o její nohy. Miluje jejich věrnost a lásku, kterou z těch nevinných a  němých tváří cítí.. Vybalovala si věci v pokoji a najednou ji vylekal telefon.

„Sakra.. kdo to může být? Že by Denisa? Ale proč?…. ..“Ano? Kdo vola?..“

„Ouuh.. Promiň, Kristyn.. Doufám, že tě neotravuju. Jen jsem chtěl vědět, zda jsi v pořádku..“

Už jakmile uslyšela jeho „Ouuh“ poznala o koho jde. Podlomily se ji kolena a usedla na postel. Myslela si, že na ni zapomene jakmile odjede z Prahy. A když už, tak zavolá třeba za měsíc z Ameriky..

„Michaeli, mile jsi mě překvapil. Myslela jsem si, že zavoláš až z Ameriky a nebo vůbec.“

„Vůbec? To určitě ne, Kristyn. Já své slova dodržuji. I když, volám vlastně dříve než bylo domluveno..“ Pousmál se…

„To teda voláš. Právě jsem dorazila domů a chystám se do postele ač vím, že opět neusnu..“

„Neusneš? Máme to stejně. Kristyn, dnes jsem byl v dětských domovech a v nemocnici. Byl tam chlapec, který je andělský krásný a má vážnou nemoc. Nádor na mozku. Daroval jsem jim peníze, aby bylo na jeho operaci a ostatní věci pro nemocnici. Líbil by se ti. Všechny děti by se ti líbily.. Taková škoda, že jsi semnou nezůstala..“

„Michaeli, upřímně.. vyčítala jsem si to celou dobu ve vlaku. Ale už se nedá nic dělat. Je skvělé, že jsi opět pomohl. Více lidí jako ty, a je svět čistý a zdravý… „

„Ouu.. to ano. Budu v Praze o den déle. Opět by ses mi tady hodila. Chci nakoupit dárky pro matku a sestru. Kristyn, kdy tě uvidím..“

Michael to nemohl vydržet. Toužil ji opět vidět. Sklesle seděl na posteli. Když pomyslel, že je pouze pár kilometrů od něj, měl chuť za ní ihned odjet. Ta dálka, která jim bude bránit, až odletí zpět do Ameriky ho ničila….

„Mike, já opravdu nevím. Nemůžu jen tak zase odjet. Už taky kvůli matce. Je stará a na invalidním důchodě.. Nemůžu ji tu nechat samotnou..“

Michael vyhrkl.. „Ale ona by mohla jet s tebou. Neverland je obrovský. Pro mnoho lidí. Měla by vlastní domeček. Dobře by se o ni můj personál staral.“ … Ucítil z jejího hlasu, že o cestě z České Republiky uvažuje. A určitě chce pomoci i její matce. Ví, že Kristyn něco tíží, ale ne jenom starost o nemocnou matku.

„Cože? To myslíš vážně? Neděláš si srandu?...“

„Kristyn, myslíš, že bych o takových věcech zrovna já žertoval?..“

„No dobře, ale nevím zda bude chtít. Ona a cestování a ještě pryč z ČR.... Musím se ji na takovou věc opatrně zeptat. No jo, ale co moje kočky?..“

Michael se začal smát.. „Kočky? Vezmeme taky.. Neboj. I jim se u mě bude líbit. A budou mít plno kamarádů.. Dětských, ale i zvířecích.. Prober to s maminkou.. Už teď jsem netrpělivý na její rozhodnutí..“

„A taky na mé rozhodnutí, Michaeli. Musím se i já rozhodnout…“

„Ouu.. samozřejmě. Chápu… Přeji si abyste obě souhlasily a chtěly do Ameriky. Moc si to přeji…“

„Michaeli, do kdy naše rozhodnutí potřebuješ vědět?..“

„Co nejdříve…. Myslel jsem, že by jsi.. tedy teď mohly letět už zítra semnou..“

„Už zítra? Ale vždyť to nejde.. Nejde se tak rychle sbalit a aaa…Prostě.. je to šílené…“

„Kristyn, klid.. nebudete toho moc potřebovat. Pouze základní věci. V Neverladnu je vše!... Opravdu. Uklidni se. Letíme zítra večer. Pokud se rozhodnete letět s námi, ráno se sbalíte a pak nasednete na vlak..“

„To se ti lehce řekne! Ale cesta do Prahy netrvá hodinu! Michaeli.. jdu teď za mámou. Ještě nespí.. musím se ji na to opatrně zeptat. Ještě ti zavolám..“

„Dobře, Kristyn…“

Kristýna byla v šoku! Tak moc by ráda odletěla pryč. Domácí prostředí ji tížilo snad ještě více než před tím. Chtěla vypadnout!...  A taky.. toužila zase Michaela vidět. Je jako silný magnet, který se přitiskne a nepustí.. Ale co na jeho návrh řekne máma?....