Kapitola 14.

Tááák a je tu další kapitolkááá....

---------------------------------------------------------------

„Mami? Už spíš?“… Něžně Kristýna zaklepala na dveře, které byly mírně pootevřené...

„Drahoušku, ještě ne. Pojď dál.. Trápí tě něco?“

„Ne, to ne.. ale... Prosím nerozčil se a nebo nerozruš..“

„Holčičko, ty mě začínáš děsit. O co jde? Neboj se, na tebe se nikdy nerozčílím.“

„Mami, víš..  Nejdříve ti musím povědět, že jsem se v Praze s někým seznámila..“

„Ale, opravdu? To je skvělé. Doufám, že je to hodný člověk..Je, že ano?..“

„Ano, tento člověk je snad ten nejhodnější, kterého znám.. „

„Dítě, i já jsem hodný člověk…“

„Mami, to je samozřejmé… Víš, každý jeho fanoušek ví, jak je to moc hodný a láskyplný člověk..“

„Fanoušek? Ty jsi se seznámila s nějakou slavnou osobností? A s jakou? Tady u nás v Česku je málo tak hodných osobností…Tedy, jsou hodní, ale z tvého výrazu tento člověk je až moc hodný.. O koho jde?“

„Není z Česka.. No, je to přímo Michael Jackson..“

„Prosím tě.. nedělej si ze mě šoufky!... Tomuhle se mi nechce věřit.  Jak jste se vůbec střetli?“

„Mami, nedělám si srandu.. Na vtípky nemám náladu. Opravdu ne. Michael je noční pták stejně jako já. Bloudí po hotelu v noci. No, a my jsme bydlely ve stejném hotelu. Dokonce ve stejném patře a chodbě jako on. Byla jsem zvědavá.. Koukala se z pokoje směrem k jeho pokoji. A už to bylo... Prostě jsme se seznámili. Po koncertě jsme spolu byli na večeři..“

„Cože?? Na večeři? Opravdu? To je.. to je ale skvělé, dítě moje. Takový zážitek nemá skoro nikdo.. Z toho mám velikou radost, nevím proč bych se měla rozčilovat…“

„Ano, je to skvělé.. Byl to pro mě nezapomenutelný večer. Jenže…“  Kristyn sklonila smutně hlavu dolů..

„Jenže?..“

„Já.. no prostě.. Michael mi před chvílí volal. Opět pomohl dalším dětem. Další nemocnici a dětským domovům.. Chtěl, abych  sním dnes zůstala a byla jeho tlumočnice. Odmítla jsem a teď si to velmi vyčítám..“

„Ale dítě, nevyčítej.. Chtěla bys ho opět vidět.. viď?“

„Chtěla.. a ani nevíš, jak moc. Mami, mám možnost se sním znovu sejít. A ne jenom to. Dokonce odletět pryč. Do Ameriky..  Na jeho ranč Neverland..“ Koukla se matce do očí.. a čekala na její reakci. Měla strach, že z toho bude vystresovaná, nebo smutná…

„Kristýno?.. Cože?...  To snad.. Co jsi mu na ten návrh odpověděla?..“

„Že bez tebe nemůžu odjet. Nemůžu tě tady nechat samotnou.. Proto navrhl, abys jela taky..“

„Chlapec se zbláznil. A ty taky. Ženská s invalidním důchodem se nemůže na stará kolena jen tak skoro odstěhovat. Dokonce až do Ameriky.. V žádném případě! To nejde.. Ani omylem.“

„Ach.. myslela jsem si to. Víš, Michael mi vnesl naději.. Naději, že můžu být zase šťastná a beze strachu. Když jsem s ním byla ty dva dny.. Nebála jsem se ničeho a nikoho. Osvobodil mě od všech zlých vzpomínek…. Sama víš, o čem mluvím.. U všeho jsi byla..  Michael je jako zázračný lék pro zlomené duše a srdce. Možná mě nechápeš, ale s ním jsem byla opravdu šťastná.. A já hlupák odjela dnes z Prahy..Mohla jsem být šťastná o jeden den déle.. Ale to už se nestane. Jakmile jsem uviděla náš dům.. Všechny zlé vzpomínky a myšlenky jsou zpět.

Máma se na ní koukala se slzami v očích. Obě si prožily mnoho špatného. Vycítila radost, kterou za ty dva dny Kristýna prožila.. A trápilo jí pomyšlení, že už ta radost vyhasla. Měla v hlavě zmatek.. Přece jenom.. nesmí ze sebe dělat tak starou nemohoucí ženu.. Má síly dost. A v jejím věku ostatní důchodkyně lítají po světě, jako kdyby jim bylo dvacet. Po chvilce přemýšlení vyhrkla..

„Dítě.. Kdy by se mělo odletět?..“

„Mami, proč se na to ptáš?..“

„No tak.. tak kdy?..“

„Ehm.. zítra večer.“

„Zítra? Ten Michael po nás nějakou touží..“ Usmála se…

„Mami.. myslíš to vážně? Ty bys nakonec překousla odlet z rodné České Republiky?...“

„Víš, dítě… Nikde jsem za svůj život nebyla. A už se mi to krátí..  No, a další věc.. Komu se za život poštěstí bydlet u Michaela Jacksona? Pověz.. komu?.. Momentálně nám!..“

Kristýna na matku hleděla. Nemohla ji poznat.. Jakoby byla o dvacet let mladší..

„Mami, nechceš si to ještě raději rozmyslet?“

„Nechci..Určitě tě to překvapilo stejně jako mě.. Když změníme prostředí, prospěje nám to.. Máš pravdu.. Tady to místo má kruté vzpomínky.. A bylo by třeba na vše zlé zapomenout..  No jo, ale co tvé kočky? Myslíš, že ti je Denisa pohlídá?..“

„Prý je mám vzít sebou..“ Pousmála se…  „Michael je šílený.. Vždyť to do zítra nestihneme..“

„Kristýnko, klid.. Všechno jde, když se chce.. Pan Jackson určitě stíhá tolik.. tolik věcí o kterých nemáš tušení…“

„Máš pravdu…  Mami, moc ti děkuji.. Za vše! Jak mi Michael nabídnul, že můžeš jet taky, pesimisticky jsem byla přesvědčená s tvým nesouhlasem. Bála jsem se tě i zeptat.. Ale mile jsi mě šokovala.. Budu ti za to navždy moc vděčná..“

„Zlatíčko.. bude to dobré pro nás obě. A navíc, ráda poznám tak slavného člověka. S tak velkým srdcem a dobrou energií… Vidíš to.. budeš mít u sebe i své věrné kočky.. „ Pousmála se a dodala „Dítě, myslíš, že se do tebe Michael zakoukal?..“

„Ehm.. mami, to já nevím. Vím, že ho těší má společnost stejně jako mě ta jeho.. Ale vždyť, známe se pouhé dva dny. A myslím si, že když u nás začal své velké turné.. bude pořád pryč. Určitě se sním uvidím velmi málo..“

„Kristýnko, jdi se pokusit usnout. Taky se půjdu ponořit do říše snů.. Je dost pozdě. A zítra nás čeká velký den.. Pokud půjde vše tak jak má, konečně budeme šťastné obě.. Hlavně ty.. Jsi tak mladičká a už sis toho tolik prožila.. Mysli už prosím jen na to dobré..“

Kristýna objala a dala pusu své matce a odešla… Unavená se posadila do křesla a vytáhla vizitku, na které bylo číslo hotelu. Nervózně ho obracela a přemýšlela..“ To ne, vždyť mi Michaela nepředají k telefonu. A když se mu neozvu, bude si myslet, že jsme se rozhodly zůstat tady. Musím to vyzkoušet!“… Popadla telefon a vytáčela číslo hotelu…

„Dobrý večer. Dovolali jste se do hotelu Intercontinental Praha, jak vám mohu pomoci?“

„Dobrý večer i vám. Prosím vás, mohli byste mi dát k telefonu Michaela Jackson?“

„Obávám se, že to nebude možné. Pan Jackson nepřímá hovory svých fanoušků.“

„Ano, to já vím.. Tohle mi vysvětlovat nemusíte. Jsem jeho pracovnice. Potřebuji s ním nutně mluvit!“

„Pokusím se s ním spojit a přesvědčit se. Jaké je vaše jméno?“

„Řekněte mu, že volá Kristyn. To bude bohatě stačit…“

„Tak dobrá, vydržte moment.“…