Kapitola 16.

Už se blížííí cesta do Ameriky!!! Kristyn s maminkou čeká kouzelnýý Neverland!!! Uuhuhuhu 

-----------------------------------------------------------

Samozřejmě jsem nemohla usnout. Balila jsem se celou noc a přemýšlela... Přemýšlela nad cestou do Prahy.. do Neverlandu. Myslela na Michaela.. Už mi chybí jeho hlas.. Ten jeho krásný hlas.. Musím se jít podívat na matku, jestli je vzhůru a balí se. Pojedeme stejným vlakem jako tehdy na koncert. Takže do jedné hodiny máme co dělat. 

„Mamííí, už je hodně hodin.. Jsi aspoň z části sbalená?“

„Dobré ráno, dcero..“

„Ehm.. dobré ráno.. Promiň, jsem neklidná. A nevyspalá. Balila jsem se celou noc..“

„V pořádku.. Taky jsem hodně přemýšlela. Už mám pár věcí nachystaných. Buď klidná… já bych měla být vystresovaná, ne ty..“

„Zvláštní, že jsi v takovém klidu..“

„Dítě, jsem.. protože je na čase si užívat klidu.. Cesta nám ten klid neukradne.. Takže přestaň vyšilovat a dobal se..“

„Ano, máš pravdu… Jdu na to..“

Byly jsme obě přichystané. Kočky v přenoskách a teď už můžeme vyrazit na nádraží. Všechno šlo hladce. O půl druhé nám jede vlak do Prahy. Ale vlak měl malé zpoždění.. To mě opět zneklidnilo. Ne, musím být v klidu... V půlce cesty jsme v pořádku přesedly na jiný vlak.. Teď jsem si mohla konečně zdřímnout..

„Kristo, dítě.. Vstávej, už jsme tady..“

„Cože? Už? To jsem tak tvrdě spala?“

„Ano.. ano. Jako dudek..“

„To snad.. Tak pojď.. Musíme najít Wayena..“

„Kdo je Wayne?“

„Michaelův bodyguard.. Prý nás vyzvedne na nádraží..“

„Tak to je skvělé.. Vidíš, jak Michael na všechno myslí..“

„Myslí, myslí.. Jdeme.. Abychom nakonec nejely až do Německa..“

Bylo tam opět tolik lidí. V Praze je prostě pořád narváno.. Všude!... Než jsme se protáhly se zavazadly od všech lidí.. Wayne si nás našel sám. Stejně jako mě na koncertě.. No jo, je dobrý..

„Hello.. Kristyn. Rád vás zase vidím. A máte sebou i svou matku. To je skvělé. Michael je celý nedočkavý. Moc se na vás těší. Prý máte i své kočky..“ Pousmál se…

„Těší se? To jde na něm tolik vidět?... Ano. Bez mámy bych jet nemohla..A koček taky ne..“

„Poznal jsem to.. Michael se poslední dobou na nic netěšil, ale teď je jako slunce. Poslední čtyři dny je jako slunce..  Chápu, je to od vás milé, že maminku berete taky.. Až vylezeme z tohohle mraveniště, představíte mi ji..“

„Ehm.. samozřejmě.. „ Usmála jsem se…

Brodili jsme se halou.. Pořád do nás někdo žduchal. Podobný nával jako na koncertě. Ale tolik jsem to nevnímala.. Chci už vidět Michaela.. Jeho radostný úsměv.. dětsky šibalský úsměv..  A hypnotizující  tmavě hnědé tůňky, ve kterých se ráda topím.. Ani jsem nepostřehla, že stojíme před autem.. Moje koutky se chvěly.. Musela jsem se usmívat..

„Haló, Kristyn.. Jste nějak zamyšlená..“

„O, ano.. jsem.. omlouvám se…“

„Připomněla jste mi Michaela.. Podobně zamyšlení… Tak a teď mě prosím představte s vaší maminkou..“

„Jistě, ale neumí anglicky.. Tak tedy… Mami, představuju ti Michaelova bodyguarda Wayne…“

„Velmi mě těší,  Jste sympatický milý člověk…“

„Wayne, říká, že ji těší.. a jste sympatický.. Moje maminka se jmenuje Zdeňka.. Možná bude lehčí Zdena.“

„Děkuji, taky mě velmi těší.. Vy jste okouzlující dáma..“

„Mami, prý jsi okouzlující dáma..“ Mrkla jsem na ni a usmála se… Byl to hezký moment.. Matka vypadala už s Waynem šťastně..  Wayne naložil zavazadla do kufru a pak nám galantně otevřel dveře auta.. Nasedli  jsme a jeli na hotel..

----------------------------------------------------------------------

Rád bych koupil velkou kytici mamince a taky Kristyn, ale nechci jít z hotelu.. Ani to nejde a Wayne už jel na nádraží. Doufám, že mi poslíček vyhoví..

„Prosím vás, mohl byste zařídit dvě kytice bílých lilií a bílých tulipánu? Potřebuju je hned..“

„O ano, pane.. Určitě..  Jdu pro ně. Nedaleko je jedno dobré květinářství..“

„Ouuh.. skvělé, děkuji.“

Lilie dám matce, protože jsou vznešené květiny. A tulipány něžné s tajemstvím.. To jsou přesně květiny pro Kristyn...  Už jsem čekal v hale. Měli by brzy dorazit. Poslíček to stihnul v čas. Donesl překrásné květiny..  Postavil jsem se ke dveřím s kyticemi.. Wayne už přijel. Otevřel nejdříve mamince, která vyšla a prohlížela si okolí.. Usmívala se na všechny.. Na fanoušky a i novináře. Teď Wayne pomohl Kristyn. Ta už nedočkavě koukala směrem k hlavním dveřím.. Wayne na ně ukázal, ať jdou dovnitř.. o zavazadla se postará…..

Otevřela nesměle dveře. Dala přednost mamince.. Ta mě ihned zaregistrovala, ale nechala Kristyn prostor, aby se semnou pozdravila první. Měla opět krásný dlouhý cop. Dokonce stejné černé brýle jako já… Je tak krásná.. Šla ke mně s úsměvem na tváři. Vypadala více uvolněně než minule. Jakoby z ní spadla tíha..

„Tak jsem tady, Michaeli..“

„Ano.. jsi. Konečně..“

Objali jsme se.. Dlouho jsme se objímali. Zastavil se čas.. Vše se zastavilo. Ani jsem neslyšel křičící fanoušky.. Pouze její srdce a klidný dech. Cukla sebou.. To mě vrátilo zpět..

„Ouu.. tady máš malinkou pozornost. Tulipány.. Jsou jako ty. Něžné s tajemstvím..“

„Michaeli, to jsi nemusel, ale jsou překrásné. Jsi úžasný, protože tulipány jsou mé nejoblíbenější květiny.. No, ale já se umím dobře čertit.. Nejsem jenom něžná..“ Začala si žužlat spodní ret.. Už to ode mě okoukala.. Musel sem se smát..

 „Miku, je na čase, abych ti představila mou maminku.“

„Ok. Jistě.. Už se nemůžu dočkat.“

„Tak tedy.. Mami, představuji ti Michaela Jacksona.. Našeho hostitele..“

„Moc mě těší, pane Jacksone. Ani nevíte, jak jsem vděčná za to.. co pro nás a hlavně mou dceru děláte..“

Kristyn mi to mile přeložila.. Z maminky jsem vycítil, že je to velmi hodná a laskavá žena.. Podali jsme si ruce a usmívali se na sebe…

„Michaeli.. představuju ti mou drahou maminku Zdenku… Nevím jak ji budeš oslovovat. Třeba Zdeno?.. Jo.. asi tak.. to zvládneš..“

„Rád vás poznávám. Jste úžasná žena, protože máte úžasné dítě. Vše záleží na výchově a vedení rodičovství.. A vy jste Kristyn vychovala opravdu báječně…“  Kristyn mamince překládala.. Smála se a pohladila mě po ruce.. Bylo to skvělé přivítání.. Květiny se jí taky líbily.. Wayne donesl zavazadla ke mně do pokoje.. Kočky byly na velkém balkoně na kterém mají dokonce trávník…  Můj tým pobíhal nahoru a dolů. Všichni se balili a chystali. Šel jsem po chodbě a zastihnul jsem Kristyn opět za tím naším sloupem. Vyhýbala se zrovna mým pracovníkům, kteří nesli do haly své zavazadla..

„Ouhh, Kristyn.. opět jsem tě tady načapal. Neboj se, v Neverlandu mám na chodbách pár sloupů..“ Zasmál sem se…

„Miku, ty jsi vtipálek.. Musela jsem se všem těm chlapcům vyhnout, jinak by mě převálcovali..“

„To asi ano, ale já bych tě zachránil..“  Vzal jsem ji za ruku a přitáhnul k sobě. Něžný úsměv zmizel a začala být nervózní.. Její dech zrychloval.. Oči nevěděly kam se dřív kouknout…