Kapitola 17.

Rozepsala jsem se.. Takže, pěkné čtení přeji ...

-----------------------------------------------------------------------

„Ouhh, Kristyn.. opět jsem tě tady načapal. Neboj se, v Neverlandu mám na chodbách pár sloupů..“ Zasmál sem se…

„Miku, ty jsi vtipálek.. Musela jsem se všem těm chlapcům vyhnout, jinak by mě převálcovali..“

„To asi ano, ale já bych tě zachránil..“  Vzal jsem ji za ruku a přitáhnul k sobě. Něžný úsměv zmizel a začala být nervózní.. Její dech zrychloval.. Oči nevěděly kam se dřív kouknout…

-------------------------------------------------------------------------------------

„Miku, Michaeli.. měli bychom…“

„Šššš… já vím. Měli bychom se jít dobalit. Teda já.. Je toho hodně..“

Michael mě chytl okolo pasu. Zase tak pěvně, jako tehdy večer. Srdce mi tlouklo neskutečnou rychlostí. Nestíhala jsem dýchat. Jeho parfém mě opět vábil a lákal k němu blíž. Tmavé oči nehybně koukaly do těch mých, až jsem se v nich ztrácela. Kolena se podlamovala.  Nedovedu si představit, co se bude dít celou dobu v Neverlandu, když mě teď tak dráždí.. Možná tuší.. co to semnou dělá. Pokouším se, aby to na mě nešlo poznat.. jde to těžce..

„No tak, pusť.. rozmačkáš mě..“

 „Víš, Kristyn.. Už jsem přestával věřit, že do mého života vstoupí laskavá, hodná duše, které můžu věřit .. Mýlil jsem se.. Tu duši právě držím v náručí.. Jsem tak šťastný.. Chtěl jsem ti to říct.. Prostě, mám za sebou hodně moc trápení. Dokonce jedno trápení nastalo, jakmile jsem dorazil do Prahy. Bulvár se opět vyznamenal. Hodně mě to mrzelo a bolelo. Měl jsem chuť z České Republiky odletět hned ten sám den, ale fanouškům bych to neudělal.. A vlastně.. ani bych tě nepoznal..“

„Já vím, bohužel jsem to četla. Musím být upřímná.. Protože jsem nebyla tvojí fanynkou, měla jsem smíšené pocity. Bulvár všechno zveličuje a zkresluje.. Pak jsem si přečetla.. co všechno děláš pro děti. I Denisa mi řekla plno věcí o tobě..Teď.. teď tě poznávám osobně a vím, že to co se píše špatného v bulváru je lež.. Michaeli, jsem moc šťastná za to, že jsi neodjel. Protože můžeme být spolu..“

Koukal se smutně.. Ale brzy ho to přešlo. Skousnul si spodní ret a usmál se na mě.. Šibalsky se usmál a vyhrkl..

„Poběž, Kristyn… Něco vyvedeme..“

„Kam mě to vedeš.. Co chceš vyvést?!“

„Uvidíš.. Někde bych měl mít nenafouknuté balonky..“

„Balonky? Co?.. No tak, Michaeli..“

„Bude to legrace.. uvidíš..“

Stála jsem na balkoně a Michael něco vyváděl v koupelně.. Byla jsem zvědavá jakou lumpárnu vymyslel.. Jakmile donesl balonky naplněné vodou, došlo mi to..

„Ne.. Michaeli.. doufám, že nechceš dělat tady na balkoně vodní válku..“

„Ouu.. tady ne.. To nás čeká v Neverladnu, ale vlastně.. bude to vodní válka. Jen nám údery nebude mít kdo vracet..“

„Ty.. ty je chceš házet na své fanoušky?“

„Správně, Kristyn..  Je teplo a stojí u hotelu tak dlouho.. Zchladí se..“

„Ty jsi šílený, opravdu..“

„Ale nejsem.. jen mám rád legraci. A tohle mě prostě baví..“ Zasmál se.. „ Na, tu máš.. hodíš ho dolů první..“

„Miku, nee.. házej ty.. Asi to děláš často..“

„No tak..“ Povytáhnul obočí a dal mi balonek do ruky.. „Do toho, Kristyn.. uvidíš.. zalíbí se ti to..“

„Dobře, ale jen jednou..“..  Koukala jsem, jak se Michael baví. Hodila jsem balonek dolů.. Byli jsme vysoko, takže jsme nic neviděli.. Ale přesto se Michael smál jako dítě. A já jsem začala taky. Určitě se balonek do někoho strefil.... Kdo ví, ale po jednom hodu jsem začala chrlit další.. Michael se přidal. Byli jsme velké děti, které mají radost z lumpáren.  Měla jsem poslední balonek.. a v tom zápalu hry ho hodila po Michaelovi.. Byl z toho překvapený…

„Heyyy, Kristyn… Tak tohle jsem nečekal.. Já většinou mokrý ve vodních válkách nejsem.. A takový nečekaný úder.. No počkej !!! „

Odběhl do pokoje.. Po chvilce se vrátil.. Držel něco za zády. Šel ke mně s jeho šibalským úsměvem.. Couvala jsem až jsem vrazila zády do zábradlí balkonu. Obklíčil mě a řekl..

„Teď neutečeš..“

„Michaeli, promiň.. Nechtěla jsem tě namokřit..“

„To nic.. Doufám, že se na mě nebudeš zlobit ty..“

„Proč bych měla?..“  Skousnul ret a to co držel za zády vylil na mě.. Byla to sklenice vody.. Perfektní! Opravdu.. Čekala jsem, že mi to nějak oplatí… Polil mi bílé tričko, které okamžitě prosáklo. Všimla jsem si, že mi začala jít vidět černá podprsenka.. Cítila jsem se malinko trapně..

„Michaeli, myslela jsem si to!... Proč jsi mi to oplácel.. Ty jsi..ty jsi..“

„Co jsem?..“

„Hrozný..“

„Hrozný říkáš…“

„Ano.. hrozný..“

Chytl se zábradlí tak, abych mu neutekla. Byla jsem uvězněná v jeho blízkosti. Přibližoval se.. Nebezpečně blízko. Nemohla jsem dýchat.. Svět se kolem mě točil. Jeho dech se zrychloval. Jeho smyslné rty se přibližovaly. Vlnité vlasy se začaly dotýkat mé tváře…

„Micha…“

Nestihla jsem doříct jeho jméno.. Plné rty se dotkly těch mých.. V ten moment se mi zavřely oči.. Michael mě něžně chytl za krk a líbal. Pomalu, ale po chvilce jeho polibky byly vášnivé.. Cítila jsem se úplně bezmocná.. propadlá jeho rtům, vůni.. jeho vášni.. Byla jsem omámená..  Po nějaké době nás vyrušila jedna z mých koček. Začala se nám otírat o nohy..  To mě vzpamatovalo.. Vrátila jsem se na zem.. Michael ji nevnímal, ale já ano... Odtrhla jsem se od něj..

„Michaeli.. prosím tě!... Pusť mě.. Tohle dobří přátelé nedělají!“

„Kristyn, omlouvám se.. Ano, nedělají. Nechal jsem se unést..“

„Unést? To se takto unášíš i s ostatními přítelkyněmi?..“

„Za koho mě máš? Samozřejmě že ne!“

„Promiň, Michaeli.. nemyslela jsem to tak..“

„Pojď se převléct.. Ať ještě nenastydneš.. Musíš být fit.. Vodních hrátek si užijeme u mě až až..“

„Ty se taky převleč.. Už se na ně těším!“ Usmála jsem se… Michael taky.

Teď mám jen obavy, jak to všechno bude probíhat. Více takových unešených momentů.. A zamiluju se ještě více!.. Nebylo by to dobré.. nebylo!.. Nevím jak dlouho v Americe budu.. Nevím jak dlouho mě bude chtít mít u sebe.. A co máma? Jak dlouho by vydržela ona v Americe… Michael bude mít hodně práce.. Bude pryč. Nechci se zamilovat.. Už nechci být smutná.. Ach jo, zase myslím špatně. Musím poslechnout mámu a myslet na pozitivní věci…. A taky Denisu.. Sakra! Denča.. Zapomněla jsem na ni.. Dneska jsem k ní měla zajít. Musím ji zavolat, aby na mě nečekala.. A taky říct, že odjíždím do Ameriky.. Bude z toho vedle.

„Michaeli, potřebuju si zavolat.. omluv mě..“

„Ok.. jen jdi.. Ale hlídej si čas. Brzy odjíždíme na letiště.. Aby ses nám tu nezapomněla…“

„Neboj se.. za chvilku jsem zpět.“

Šla jsem dolů do haly, kde mají telefon. Cestou se mi před očima přehrávalo to, co se před chvilkou stalo na balkoně.. Ani jsem nezaregistrovala mého úsměvu na tváři.. Seběhla jsem radostně schodiště a šla k recepci, aby mi umožnili zavolat si…

„Dobrý den, mohla bych si od vás zavolat? Prosím…“

„Zajisté, madam..“

„Děkuji…“...

„Ahoj, Deniso.. Omlouvám se.. Nedorazím. Budu dlouho pryč. Mimo Českou Republiku…“

„Zdáár.. Jak to? Kde budeš? Že jsi nakonec jela za Michaelem?..“

„No, ano.. Za Michaelem..“

„Nekecej! To je skvělé! Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Akorát.. zůstanu tady sama.. Vlastně, budu mít brzy rande, takže je to v pohodě.. Hlavně na sebe dávej pozor! Jo.. a co máma? Zvládne to sama?“

„Neboj se.. postarám se o sebe dobře.. Jsem ráda, že budeš mít rande.. Je to ten z Prahy?... A máma.. ehm. Máma jede taky.“

„Jo.. týpek z Prahy... Cože? Taky? Tak ta mě teda šokovala! Máš úžasnou mámu.. Moje by se nedala ani omylem překecat!... Kristyn, drž se.. Užívej a ozvi se mi. Musím teď jít.. Ty určitě taky.. Michael na tebe někde číhá..“

„No jo, taky mě překvapila.. Jsem ji za to vděčná!... Taky končím.. Mám tě ráda, posílám objetí.“

„Já tebe taky! Myslím na vás..Pa..“...

„Hotovo, děkuji..“

„Není zač.. Slečno, můžu se vás na něco zeptat?“

„Ano, samozřejmě..“

„Znáte pana Jacksona dobře?..“

„Jak vás taková otázka napadla?“

„Viděl jsem vás spolu... Česká dívka a přátelí se s tak slavnou osobností.. Nebo snad i randí?..“

„Cože? Nejste trošku drzý? Je to snad moje soukromá věc.. Je to soukromá věc pana Michaela. Omluvte mě, musím jít..“

„O pardon.. Nerozčilujte se.. Jen jsem se zeptal.. Až o něm budu opět číst v bulváru, vzpomenu si na vás. Určitě vás tam zmíní..“

„Pane… Všímejte si vaší práce! Abych si na vás třeba nešla stěžovat.. Určitě si chcete udržet místo v tak luxusním hotelu! Nebo ne?“

„Samozřejmě.. omlouvám se..“

„Starejte se o sebe!..“ Ukazovala jsem na něj hrozivě ukazováčkem.. Opravdu, když je třeba.. něžná jako tulipány nejsem! A tenhle chlap mě vytočil!...  Odcházela jsem naštvaná.. Michael to slyšel. Viděl mě naštvanou. Samozřejmě nám nerozuměl, ale určitě poznal  nepříjemný tón v obou hlasech… Stál  na schodišti.. Vyhlížel mě…..