Kapitola 19.

Halóóó. halóóó...  Už jsem zase tady s další kapitolkou. Musí se to konečně hnout. Aby si Kristyn užívala v božském Neverlandu. A s kým? No s Michaelem.. A i maminkou :D... Dokonce i s čičinama!!! :D Bude to báájo... Kapitolka je kraťoučká, ale popis cesty do ráje by byl zdlouhavý.. :D

P.S... Moc moc se omlouvám, že prostě nestíhám. Ale čtu vaše článečky.. Koukám co je nového. Jen nekomenutju..  Je tu konečně barevný podzim a chladné večery. Takže čaj, deka.. povídky a Michael! Joooo! :D..

------------------------------------------------------

Udýchaný si sedl zpět na sedačku a připnul pás. Jakoby se nic nestalo. Nezbedné pramínky vlasů mu padaly do obličeje.. I já jsem byla střapatá, udýchaná.. celá nesvá. Michael si mě najednou přestal všímat. Začal si něco číst. Ale proč?.. Že by mu vadilo mé unešení? On může, a já ne?.. Srdce mi tlouklo.. Jediné co mě v ten moment napadlo bylo koukání na tu krásnou námrazu. Jezdila jsem prstem po skle. Oplatila jsem Michaelovi jeho gesto. Nevšímala jsem si ho.. Pokoušela jsem se usnout. A podařilo se. Jenže za chvilku cítím jemné šimrání, které mě probudilo. Michael si hrál s mými vlasy…

----------------------------------------------------------------------

„Proč mě budíš?“

„Promiň, to ty krásné dlouhé vlasy. Nudím se.. potřeboval jsem se nějak zabavit.“

„Zkus usnout. Tím se zabavíš..“

„Neusnu, nejde to..“

„Ale jde.. Pěkně si nakloň sedačku a zavři oči..“

„Zkusím to, ale zbytečně..“

„Co ti pomůže usnout?.. Mám ti říct pohádku na dobrou noc.. ?“

„Pohádku?.. To je moc hezký nápad, ale ani ta nepomůže..“

„Michaeli, omlouvám se.. ale chci mít energii.. Určitě ji budu u tebe potřebovat.“

„Ano.. to budeš..“….

Nevím proč, ale v ten moment jsem na něj neměla náladu. Asi před hodinou se stala tak krásná vášnivá věc, a on potom jakoby nic začal něco číst. Teď mě tady budí, když si hraje s mými vlasy. Otočila jsem se a pokoušela znova usnout. Slyšela jsem, že si konečně Michael dal sedačku do spící polohy.. Listoval v knížce. Asi ho nebavila.. Oddychával znuděně.. Po nějaké době bylo ticho. Že by usnul?..  Když ne vlasy, tak moje noha.. Lechtal mě po noze.. Hýbla jsem sní, aby přestal.. Potom znovu.. Byl s tím otravný..

„No ták!.. Miku.. Michaeli!

„Promiň..“

„Spi už!..“

„Promiň, že jsem se zachoval tak chladně. Byl jsem z toho rozrušený.. Stalo se to moc brzy. Myslím si, že by to tak nemělo být..“

„Michaeli, ne.. Já se musím omluvit. Neboj se, už se to nikdy nestane. Máš pravdu.. Stalo se to moc brzy. A ani se to stát nemělo. Už na tom balkoně!.. Vlastně ani tehdy venku v dešti.. Byla bych ráda, kdybychom byli dobří přátelé.. a tyhle naše chvilkové úlety to přátelství narušuje.. Nebudeme na to myslet.. a ani mluvit.. Nic se prostě nestalo. Okey?.. A teď se pokus usnout.. Prosím.“

Něco takové jsem čekala.. Tušila, že to Michael řekne..  Ale je to tak dobře. Pro nás oba… Není dobré v tom pokračovat.  Michael si to uvědomuje a já taky…...

  Konečně Mike usnul.  Spali jsme dlouho. Probudil nás až pán kapitán, který hlásil brzké přistání do Kalifornie. Do půl hodiny budu stát s mámou v Americe. Neskutečné.. připadala jsem si jako ve snu. Holka z Česka v Americe.. v Neverlandu Michaela Jacksona....

 Máma byla neklidná. Z prostředí, které nezná. Já vlastně taky. Michael byl usměvavý jako sluníčko. Wayne říkal, že nikdo netuší o Mikovém příletu. Takže na nás nebudou čekat davy fanoušků a ani novináři. Před halou letiště čekala velká limuzína, která nás zaveze na ranč. Byla jsem nedočkavá. Michael mi tolik vyprávěl o svém království…

„Dal jsem všem vědět, že čekám hosty. Maminka bude mít vlastní domek, který je u jezírka. A ty budeš v domě. Ve velkém pokoji pro hosty…  Brzy budeme v Neverlandu.“