Kapitola 2.

Tak.. hážu další kapitolu.. Malilinko se to rozjíždí, ale pěkně zlehounka..

-------------------------------------------------

„Tak povídej, jak ses rozhodla?“…

„ Mě se na ten koncert vůbec nechce, ale ještě nikdy jsem nebyla na tak velké události. Takže půjdu“…

„ No hurááá. Tak se mi to líbí. A stejně, víš, že bych tě překecala“..

„Právě, to vím až moc dobře. A kdy přesně  je? Musíš mi říct informace, instrukce.“ ..

„Je to už za dva dny. Máme nejlepší místa! Uvidíme Michaela zblízka! Já se zblázním!“…

“ Deniso, ale no tak. Nešil jak nějaká splašená …. Už za dva dny? Tak to znamená, že zítra musíme vyrazit do Prahy! A kde budeme bydlet ty tři dny? „…

„Otec už všechno zařídil. Budeme mít stejný hotel jako Michael.“...

„Cože? Ten tvůj otec se úplně pomátl! Kde na to bere peníze!.. Musím ti nějaké peníze dát. To není možné, aby jste za mě platili. Nesnáším to.“…

“ Kristýno, klid. Zaplatíš si cestu do Prahy. To bohatě stačí. Vím, jaké máš finanční potíže a chci, aby sis konečně užila. Ten tvůj mizerný život je katastrofální!“…

„Ehm, opravdu díky, že mi tady vykládáš o mém životě. Jako kdybych o tom sama nevěděla!.“…

„ Omlouvám se, ale takhle to opravdu dál nejde. Chci ti pomoct. A byla bych velmi ráda, kdybys už konečně zapomněla na to, co se všechno stalo. Kdybych byla na tvém místě, nevím co bych si počala!“…

„ Víš, je to hodně těžké, ale když je člověk hodně silný, tak vydrží hodně. A to co se mi stalo s bývalým mě hodně zlomilo, ale i nakoplo dopředu, protože díky tomu jsem silná a nedám se, jako kdysi.. Denčo, prosím tě, neřešme to! Řešme koncert, který nás čeká! Hele, zajdeme si na nákupy! Musíme si koupit něco sexy, aby si nás Jackson všimnul!...“ 

„ No jasná věc, dopijeme kávu a jdeme!“….

  Ach jo, Denisa je tak hodná, že se o mě tak zajímá, ale já to všechno zvládnu sama. Nechci se o tom s ní bavit, je to strašně bolestivá záležitost!.. Když si vzpomenu, že člověk, kterého jsem tolik milovala na mě vztáhnul ruku! A ne jenom jednou…  Nesmím na to myslet! Ještěže jsou ty obchody. Zbylo mi pár stovek, takže jsem si nakoupila pár celkem sexy hadříků. Samozřejmě, že chci udělat dojem. Myslím tím celkově. Na Michaela ne. Ten si mě ani nevšimne!

„ Hele koukeej se na tuhle blůzku! Tahle ti bude slušet! A k ní si vezmi tohle sáčko! Bože, budeš krásná. Každý na tebe bude zírat. Uvidíš!“.. 

„ Ty mě chceš rozesmát! Denčo, vždyť tam bude několik tisíce lidí! Sice je pravda, že budeme hned vepředu , ale i tak“…

„Šššš, no právě! Budeme vepředu!“

… Začaly jsme se tam smát. Denisa je skvělá.... Po nákupech jsme zašly na nádraží. Musely jsme se zeptat na přesné spoje do Prahy. V kolik pojedeme a kde přesně přesedat. Máme to docela daleko. Pojedeme asi čtyři hodiny. Paráda! Nemám ráda cestování vlakem!

„ Milé slečny, jede vám vlak  o půl druhé odpoledne. V Praze by jste měly být okolo pěti večer. Raději vám to ještě vytisknu. A pojedete tady tím rychlíkem. Má pohodlné kupé. Dostanete místenky.“ 

„ Děkujeme pane. Ještěže jste nám to tak pěkně vysvětlil.“

  Denisa na něj mrkla. Celá ona!..Uniformy..to je její.

„ Pojď už, jdeme!“ „ Jo jooo pořád! „….

…………………………………………………………….

Vůbec  jsem nevěděla co přesně si mám vzít. Znervózněla jsem. Já a cestování.. hrůza!.. Bylo asi půl třetí ráno a mě se nechtělo vůbec spát.  U mě je spánek problém. Chodívám spát klidně i v pět ráno a vstávám v devět.  Několik dní po sobě. Zatím mě to nevyčerpává, ale jednou to dopadne blbě!.. Zabaleno a konečně mířím do postele. Ale zajímalo mě, kdy Jackson vlastně dorazí? Skočila jsem rychle pro ten časopis se špehující fotografií. Aha, takže přijede ve stejný den jako my.  No to bude rušno! V celé Praze a hlavně u hotelu. I v hotelu. Nemohly jsme bydlet někde jinde? Sakra!...

…………………………………………………………..

Blížil se čas odjezdu. Stála jsem na nádraží a Denisa nikde.

„ To snad ne, ona zaspala! Nebo nestihla autobus. A já si už koupila jízdenku!“

Přešlapovala jsem celá nedočkavá a naštvaná.

„ No jasně, pár sekund před odjezdem se vynoří! Konečně! Kde vězíš!.. Víš, že tohle nesnáším..“

"Promiň, Kristo.  Byla na cestách velká zácpa!  Tak šup, nasedáme.“ ….

Nebyly jsme jediné, které jedou na koncert. Nějací chlápci se nás snažili nabalovat, ale moc jim to nešlo. Chtěli vědět, kde budeme ubytované. Denisa řekla, že přímo v hotelu, kde bude ubytovaný Michael. Hleděli na nás.

„ Cože? Přímo tam? Hej kámo, to je mazec! Holky, tak to se máte! Víte o tom, že Michael moc nespí? A bloudí v noci po hotelu? „…

„Já to vím, ale když jsem unavená, tak spím jako dudek. Takže já štěstí mít asi nebudu.  Tady Kristýna, ona je noční pták. Nespí. Ona to štěstí mít možná bude!“….

“ Ale kde pak! Díky kluci, že jde mi to řekli. Já jsem o tom nevěděla. Proto bych měla zůstat pěkně v pokoji.“….

Připadal jsem si jako blázen. Jiní by dali nevím co, aby mohli bydlet ve stejném hotelu a mít možná možnost se s Michaelem setkat na chodbě. Takový zážitek není pro mě….... Konečně jsme byli v Praze. Kluci se šli ubytovat do nějaké ubytovny a my jsme vyrazily směr náš hotel. Bylo to komplikované. Tolik lidí, novinářů, policistů. Taxík nás dovezl pár ulic před hotelem. Protáhly jsme se všemi těmi lidmi. Konečně na místě. Před budovou byl zátaras.

„ Ty jo, jak se dostaneme dovnitř. Všichni už očekávají Jacksona a ne nás!..“

 „ Klid! Pojď Kristy.. tamtudy se prokličkujeme.“  

„ Dámy, co potřebujete? Kam máte namířeno?“…Zeptal se jeden z ochranky.

„No, potřebujeme se dostat do hotelu. Máme tam zamluvený pokoj.“ ..

„Ukažte.. máte k tomu nějaký papírek? A občanské průkazy, prosím..“….

„Ano, ano, všechno máme. Tady….“

… „Dobrá, tak jdeme, ale ve vnitř vás kolega prošacuje. Zavazadla atd. Rozumíte?...“ 

„Dobře.“….  Cože? Drcla jsem do Denči. „ Co si to o nás myslí? Že jsme nějaké atentátnice?..“…

„Pff.. to je v pohodě. Chtějí mít jistotu a všechno pod kontrolou.“...

Zkontroloval zavazadla a nás.. Konečně jsme mohly do pokoje. Zavřely jsme se před tím vším hlukem. Měly jsme velmi dobrý výhled dolů na všechny. Vedle našeho pokoje na hotelové stěně byl pověšený velký poutač na turné HIStory...