Kapitola 20.

Jsem zpět, a další kapitolka je tu...

-------------------------------------------------------------

Limuzína  stála před branou Neverlandu, která se pomalu otevírala.. Když jsme vjížděli na pozemek, Wayne otevřel okna  auta, abychom mohly začít žasnout. Přesně tak jak Michael říkal. Kouzelné až královské místo.  Plno nádherných květin vysázených do různých obrazců. Byly tam i dětské sochy. Altánky, které vypadaly romanticky. Vlastně celé to místo bylo romantické. Tak fascinovaná jsem ještě nebyla. Michael mě pozoroval… „Počkej, až vylezeš z limuzíny. A až si vše důkladně prohlédneme. Tohle ještě nic není.“

Vystoupila jsem první.. Energie, která vyzařovala z toho místa mě uchvátila. Omámená krásou celého prostředí se otáčela na všechny strany.

„Mami, honem.. vystup z auta. Tohle je.. Tohle je prostě magicky krásné místo!“

Mámu ohromilo stejně jako mě. Obě jsme se cítily jako v pohádce. Čas na Neverlandských hodinách, které byly před hlavním domem šel pozpátku.. Mě přišlo, jakoby se čas úplně zastavil.

Wayne a ještě pár zaměstnanců začali vykládat z limuzíny zavazadla. Michael nás zatím stihl představit s dalšími lidmi z personálu. Byli to velmi milí lidé. Až na jednu mladou kuchařku, která na mě neudělala dobrý dojem. Nevím.. možná jsem jenom domýšlivá. Všichni ví, že u Michaela budeme delší čas. Možná se jí nelíbila práce navíc, která jí čeká. Ale na to si holka musí zvyknout, určitě má Michael často plno návštěv, kterým musí vyvařovat atd.. Mile jsem jí podala ruku a uklonila se.. Pousmála jsem se.. Ona se představila, ale žádný úsměv, i její stisk ruky byl slabý a chladný... Mike mě vzal za ruku a řekl, ať jdu s mámou, aby jí ukázal její domek pro hosty, který je u jezera. Šli jsme tou nádhernou zahradou, která voněla růžemi, liliemi a dalšími květinami, které byly vysázené po celé délce chodníku. V dálce jsem zahlédla ty úžasné atrakce, o kterých vyprávěl. Připomínalo mi to naší pouť..  Oči mi zářily nadšením z celého okolí. Jen jsem se smála.. Máma se zdržela u květin, protože miluje květiny a tohle bylo něco pro ni..  Když jsme došli k domku, máma nemohla uvěřit, že v něčem tak krásném bude bydlet….

„Tak, tady budete milá paní bydlet.. Je tam vše.. Velká koupelna, kuchyň, prostorný obývák, všechno vybavení.. Jen pro vás.“

Všechno jsem matce přeložila.. Máma Michaela pohladila po tváři a vyjádřila mu velké díky….

„ Vůbec neděkujte. Pro mne je to maličkost. Nic to není. Obě si to zasloužíte.“

Vešli jsme do domu. Už tenhle domek byl umělecké dílo. Nedokázala jsem si představit, jaký bude hlavní dům. Máma si prohlížela každý kout pokoje. Každou výzdobu. Wayne donesl její zavazadla, které si začala pomalu vybalovat..

„Kristyn, a teď je čas na tobe. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj.“

Mike mě stále držel za ruku. Cítila jsem se tak krásně. Úplně jinak než v České Republice. Byla jsem v bezpečí…. Zastavila jsem se, abych se pořádně nadechla svěžího vzduchu..

„Miku, je to tu opravdu překrásné. Nádherné, prostě.. ani to neumím popsat. Michaeli, moc jsi mi pomohl. Teď zapomenu na tu bolest, kterou v srdci mám..“ Mlčky se koukal a něžně dal za ucho mé neposedné vlasy, které větřík mírně rozcuchal. Koukal se mi upřeně do očí a mlčel.. „Miku? Proč mlčíš?..“

„Jsem šťastný, že tvá bolest mizí. Jsi křehká dívka. A jak jsem ti slíbil. Tady ti nikdo neublíží. Tady jsem pánem já, a kdyby ti někdo chtěl ublížit, má ihned vyhazov.“  Oba jsme byli jako sochy. Nevnímali jsme nic, co se dělo okolo. Až když k nám přišel Wayne oznámit, že jsou zavazadla v pokoji.

„Ehm.. Pardon, ale chci jen říct, že jsou zavazadla na svém místě.“

„Ouhh.. jasně Wayne. Děkuji… Tak jdeme, ať se můžeš zabydlet.“

„Slečno, Kristyn.. Jak se vám líbí v Neverlandu?“

„Wayne, je to tu překrásné!.. Nejde to popsat. Prostě pohádka.“

„To jsem rád, že se vám tu líbí. Michael to tady opravdu skvěle zařídil. To ano.“

Došli jsme k hlavním dveřím domu a Wayne nám otevřel. Vcházela jsem první. Pomalu a zvědavě jsem vešla do haly. Nevěřila jsem vlastním očím. Domku, kde bude moje máma se tomuto nemůže rovnat… Prostě palác. Všude samé umění...

„Michaeli, ty tu máš snad muzeum umění!.. A který architekt ti dělal tenhle dům.. Nádhera“..

„Ano, nádhera. Měl jsem ty nejlepší architekty. Na to umění se taky pořádně podíváme. Neboj... Tam nahoře budeš mít pokoj. Je velmi útulný s velkou postelí. Budeš mít i vlastní koupelnu. Ten pokoj je pomalu luxusnější, než můj.“

„Než tvůj? Ty si hosty umíš rozmazlit.“

„Pro hosty to nejlepší. Jsme tady... Kristyn, tohle bude tvůj pokoj. Líbí?“

„Líbí? To je slabé slovo, Michaeli, je úžasný.. a ten skvělý výhled na ranč!.. Teď jsem opravdu princezna…To je sen.. Tohle celé je sen.. Nevěřím tomu..“ V ten moment jsem tomu všemu přestala věřit. Já.. prostě já z Česka u Michaela. Štěstím a nadšením jsem rychle objala Mika. Musela jsem mu dát i pusu. Prostě dětská radost. Mike se smál a užíval si objetí..

„Kristyn, Kristyn.. No… Vidím, že jsi opravdu šťastná. Ale umačkáš mě.“

„Promiň.. Ale prostě…“

„Šššš…Šetři s energií..Den ještě nekončí.  V klidu si vybal.. Osprchuj se. Odpočin.. Já se jdu domluvit s kuchařkami kvůli obědu. Musím si taky vybalit a umýt se.  Do hodiny za tebou přijdu, ale kdybys něco potřebovala, Wayne bude poblíž. Okej?“

„Okej.. Dobře. Tak za hodinku se uvidíme.“

Skočila jsem na postel, která byla opravdu veliká. Začala se po ní válet. Užívala jsem si to. Ani jsem si nevšimla, že ve dveřích stál Mike.. „Vidím, že si už užíváš.. Promiň, že tě ruším, ale chtěl jsem se zeptat, jestli je i tvoje máma vegetariánka..“ 

„Ta postel mě lákala hned, jakmile jsme přišli do pokoje. Je tak velká…  Miku, máma vegetariánka není…  Půjdu se umýt. Pokud mě postel pustí.“

„Já vím, ta postel je skvělá. Rád po ní skáču. Mám sice venku trampolínu, ale i na posteli se dají dělat různé hry..“  Provokativně se usmál a odešel. Já jsem zalezla do luxusní koupelny, která má velkou vanu, ze které se dá udělat vířivka. Je tam i parádní sprchový kout. Byly tam dvě umyvadla, ve kterých jsou zabudované skříňky a velké zrcadlo přes celou stěnu. Většina vybavení byly z drahého mramoru. Pokoj měl úžasné světlo, které dodávalo intimní a romantický nádech.  Vybalila jsem si všechny kosmetiky a vlezla do sprchy. Teď už se jen upravit a vlasy učesat do copu. Nasoukala jsem na sebe džíny a černé tričko. Postel mě opět lákala, takže jsem si do ní pěkně lehla, a čekala, až přijde Mike. Ale podařilo se mi na chvilku usnout. Probudila sem se po deseti minutách. Na posteli seděl Michael a pozoroval mě.

„Ouu, Miku. Už jsi tady. Doufám, že jsem nespala dlouho. To ta postel.“ Usmála jsem se…

„Ne, usnula jsi na chvilku, protože hodina už utekla a jsem tady. Ale jestli chceš, můžeš spát dál.“

„Miku, to ne. Mě se už spát nechce.  Půjdu se podívat za mámou. Snad tam trefím.“

„Doprovodím tě k hlavním dveřím. Pak už trefíš sama. Nebo, mám jít s tebou?“

„Ne, ne.. nemusíš. Stejně bys nám nerozuměl. Chci vědět její dojmy. Pak ti je třeba povyprávím.  Můžeš mě doprovodit teď?“

„Jistě.. Ale to bys musela vstát z postele..“

Pomalu jsem vstávala z postele, abych se přišoupla k Michaelovi. Jemně se usmíval.. Byl rozzářený jako já...Sjížděl mě pohledem. Cítila jsem každý jeho pohled na mém těle. Přisunul se blíž. Já se koukala do země. Bylo to pro mě šílené. Toužím po něm, ale nejde to.. Prostě ne. Ty dny v Neverlandu budou krásné, ale i tak nebezpečné. Určitě se budeme tolik dráždit, až to oba nevydržíme...

„No, tak jdeme?“

„Ouhh, jasně Kristyn.“

Mike vstal a opřel se o zárubně dveří..  Prošla jsem okolo něj v rozpacích. Není hloupý, musí poznat, že jsem nesvá. Usmíval se jako andílek a šel zamnou.

„Koukej, tady je jeden z mých sloupů. Nepřipomíná ti něco?“ Zasmál se..

„Samozřejmě, připomíná. Tušila jsem, že se zeptáš. Určitě se máma po mě shání. Musím za ní..“

„Neboj se… už jdeme.“

Unikla jsem jeho očím a šla za mámou. Máma spokojeně seděla v křesle. Hověla si.. Tak uvolněnou jsem ji snad ještě neviděla..  „ Mami, vidím, že se ti tu líbí..“

„Samozřejmě, komu by se tady nelíbilo. O takovém místě jsem snila celý život. Nechtěla jsem, abys jela do Prahy.. Na koncert Michaela, ale koukej.. co se z toho vyklubalo. Bohudík, že jsem tě pustila, holčičko.  Nemohla jsem si nevšimnout, že jste se drželi za ruce. Co se mezi vámi děje?..“

„Nic.. Byl to asi jenom Michaelův reflex. Opravdu mezi námi nic není. Neboj se..“

„Já se nebojím.. Byla bych ráda, kdyby bylo..“

„Cože? Děláš si srandu?.. Vždyť si ani neumíš představit, jaké to je randit, nebo žít s tak slavnou osobou.. Ani já to nevím..“

„Ale Michael je člověk jako my. Taky potřebuje lásku a porozumění.. Ta sláva, kterou má je jen důsledek jeho vrozeného talentu. Sama musíš poznat a vidět, jak ho to trápí a tíží.. Znám ho jen pár dní, a to si sním ani nemůžu v klidu promluvit a vidím, že je zraněný.. Ty to nevidíš?“

„Ale.. ano!.. Vidím.. Jen.. nemůžeš mi ho pomalu dohazovat..“

„Nikoho ti nedohazuji! Oba jste zranění.. Znáte bolest života.. I když je tak slavný.. On ti nijak neublíží.. Ublíží pouze lidé z okolí. Ale on ne.“

„Matko, to nejde!.. Nikoho nechci. Po tom všem už ne..“

„Přestaň.. Nemůžeš být sama do konce života. Máš teprve devatenáct let.. I přes to.. Jsi chytrá a bohužel i v různých věcech zkušená. Životem zkušená..“

„Mami, dost! Já si chci tento výlet užít.. Nechci se zamilovat. Jako kdybys nevěděl, že brzy odjede na další turné.. a potom na další a další.. Bude stále pryč.. Určitě má plno práce s dalším albem. Co já vím.. Nebude mít na mě čas. Mami, nepřemýšlej nad tím a užívej si, relaxuj …“

„Kristýno, já už vím, jak se chováš, když jsi zamilovaná..Poznala jsem to hned. Vím, že ses do Michaela zamilovala....“

„Ale.. Počkej, myslím, že nás Michael volá. Asi máme jít na oběd.“

„Hlavně nebraň lásce.. Ano?!.. Vím, že je zbytečné, řešit takové věci. Je ještě brzy, ale i přes to. Nikdy nevíš, co si pro tebe osud přichystal.“…

Máma na mě pozná vše. I to, že jsem opravdu zamilovaná, i když si to nechci připustit. Naštěstí naší konverzaci ukončilo Mikové volání zvenčí. Šly jsem za ním. Prý nás čeká úžasný oběd, který uvařila jeho milovaná kuchařka. Matka se na Michaela stále usmívala, ale já jsem z naší konverzace byla trošku zaskočená.  

„Kristyn, děje se něco?“

„Ne, Michaeli.. Nic se neděje.“

„Po obědě si chci promluvit. Vidíš ten altánek?.. Tam rád rozjímám.. A tam si popovídáme..“

O čem si chce promluvit?.. Určitě se bude zase vyptávat na to, o čem nechci mluvit.. Jednou se mu svěřím, ale určitě ne na tak romantickém místě....