Kapitola 22.

Až jsem se z toho zpotila !  Fííhaa.. Mrknutím oka se to nám v Neverlandu rozjelo ! 

-------------------------------------------------

Ten pocit úlevy, který jsem cítila..  Udělala jsem dobře, že jsem se Michaelovi svěřila. Déle bych to stejně nevydržela..  Michael by to ze mě tak či tak dostal.. Když mě držel v náruči a hladil mé vlasy. Šeptal, že vše bude v pořádku… Dával mi polibky..  Byla jsem v nebi... Ale bránění, které tohle všechno zakazovalo zase zakročilo. V hlavě mé hlasy říkaly, ať tohle vše neděláme! Srdce říkalo, ano… Zmatek v ten moment přinutil mě od něj odtrhnout a utíkat pryč. Pryč, aby Michaelova vůně, smyslnost, něha, krása.. jeho laskavost opět neočarovala. Doběhla jsem k velké bráně Zoo. Rozesmutnělá a rozvášněná s celé situace popadala dech a stála jako socha. Michael ke mně mezitím doběhl.. Koukal se nevinně, ale i zaskočeně.. Otevřel bránu a šli mezi zvířata. Jejich přítomnost mě uvolnila a taky přítomnost Bubbles. Opičák je to doopravdy skvělý. Vůbec se mě nebál a ani já jeho.  Michael mi vyprávěl o tom, jak Bubbles zachránil. Měl být dalším kouskem do laboratoře, kde se dělají testy na zvířatech. Smutně, ale i radostně jsem poslouchala. Vyprávěl plno příběhů, které postihla jeho zvířata. Napjatá energie ustála. Chovali jsme se k sobě jako normální přátelé. A o to právě jde. Ví mé starosti.. To co potřeboval a chtěl vědět.. Ale to ostatní se dít nesmí. I když….

„Kristyn, zítra musím do nahrávacího studia. Nebudu dlouho pryč. Potřebuju si jen něco zařídit.. A pak se hned vrátím. Zvládneš to tady? Klidně ti nechám Bubbles na starost.. Určitě se bude líbit i tvé matce..“

„Neboj se. Zvládneme to. Pěkně se projdeme po celém ranči - máma, Bubbles a já.. Bude to další krásný den..“

„Škoda, že mezi vámi nebudu i já.. No, nevadí.. Třeba se projdeme večer.. A to vlastně můžeme i dnes..“

„Michaeli, nějak se na večerní procházku necítím. Měla bych si jít odpočinout. Bylo toho na mě dnes nějak moc. Nezlob se.“

„ Ale viděla by jsi poprvé Neverland krásně osvětlený.. A ty hvězdy.. obloha, jaká je magická..“

„Já vím… bylo by to krásné, ale necháme to na zítra.. Ano?..“

„Ouu.. tak dobře.. Já se projdu sám.. Jenže nebude to ono..“

-------------------------------------------------

Nastal první večer mého pobytu.. Byla jsem vážně vyčerpaná.. Z přesunu času na který nejsem zvyklá.. Z prostředí, z cesty.. Vlezla jsem si do sprchy a pokusila vypnout…  Při relaxování  mi běžely ty krásné polibky, které Michael pokládal na rty.. I krk.. byl tak něžný.. vášnivý.. Co asi teď dělá. Určitě se prochází. Chvilkami jsem si vyčítala, že jsem nešla s ním, ale jak by to dopadlo.. Stejně jako odpoledne… Osušila jsem se a převlékla do saténové košilky. Zalehla do velké postele. Po době přemýšlení jsem konečně usnula.. Jenže zdál se mi odporný sen. Spíše noční můra!.. Byl v ní bývalý a mlátil mě. Pamatuju si, že jsem sebou mlela a bylo mi horko. Křičela jsem...  Probudilo mě světlo v pokoji a osoba, která seděla na posteli.. Říkala, že to byla jen noční můra.. ať se uklidním a napiju. Byl to Michael, který vylekaně přiběhl.

„Zlatíčko, no tak.. napij se. Byl to jen sen. Jsi tady u mě v Americe.. Nic se neděje.. Šššš..“

„Michaeli, zdál se mi odporný… odporná noční můra… Bylo to strašné.. On..“

„Ššš… on nic.. vidíš? Koukej, jsem tady já.. Pojď ke mě…“

Nabídl mi opět svou bezpečnou náruč, která je lékem… Konejšil a hladil. Ten sametový hlas se zarýval pod kůži.. do srdce.. Vydržela bych v jeho obětí hodiny, dny!...

„Promiň.. Vzbudila jsem tě?..“

„Vůbec ne. Zrovna jsem přišel z ranče. A spát se mi nechce.. Vylekala jsi mě. Měl jsem o tebe strach.“..

„Omlouvám se.. Nechtěla jsem..“

„Vždyť za nic nemůžeš.. Hlavně, že je to pryč. Chceš, abych tady zůstal?...“

„Miku, nemusíš.. už to bude dobré.. Určitě..“

„Víš co? Sednu si tady do křesla.. A kdyby se ti něco škaredého zdálo, budu tady u tebe..“

„Vážně, nemusíš..“

Jakmile jsem to dořekla, už seděl uvelebený v křesle. Sundal si klobouk na noční stolek a s úsměvem se koukal.

„Udělám to rád… Jen spi dál.. Jakože tady nejsem..“

„Ale takhle já neusnu..“ usmála jsem se..

„Vážně ne?..“ Mrkl..

„Opravdu..“

„Ale až zhasnu, usneš.. Neuvidíš mě.. prostě tady nejsem..“

„Tak dobře, zkusíme to…“

Jeho přítomnost se nedala neucítit.. Ale ten pocit klidu a bezpečí mě uspal… Ráno mě probudilo něžné slunce, které ozařovalo Neverland, a taky cizí teplo.. Pomalu jsem se otočila.. Jako anděl spal vedle mě.. Michaelovy vlasy neposlušně ležely na jeho ústech, víčkách.. Tohle ráno by si přála každá jeho milovnice. Tenhle pohled vidělo snad málo žen.. Rozkošný pohled na spícího Michaela! Usmívala jsem se a vlasy lehce sundala z tváře. Probudilo ho to…

„Dobré ráno, Michaeli..“ Řekla  jsem s úsměvem..

„Ouu.. dobré ráno.. Já.. já jsem..“

„Určitě jsi mě pozoroval, jak spím, že ano? A pak jsi mi usnul v posteli?..“

„No, ano..“ Začervenal se a usmál… Po tomhle pohledu bych mu prominula snad vše…

„Aha.. a chrápu?“ Zasmála jsem se…

„Ne.. oddychovala jsi tak klidně..“

„Hmmm…  Michaeli, my jsme spolu spali..“ Skousla jsem si ret..

„Vidím, že máš dobrou náladu.. To je dobře.. Kolik je hodin? Musím zmizet.. Ve studiu na mě určitě čekají..“

„Nezamlouvej to.. Spali jsme spolu..“

„Ano.. spali.. Bylo to krásné!..“ Usmál se..

„Neboj se.. Je osm ráno. Pokud ve studiu nemáš být tak brzy.. Tak je čas..“

„Kolik že?.. Musím být v devět na místě..“

Vymrštil se z postele a rozpačitě se usmíval…

„Budeme spolu spát i tuto noc?“ Mrkl…

„Ne..“

„Ale no táák..“

„Jdi už.. Budu se na tebe těšit… Hlavně, ať se ti daří! A snídej! Je to základní začátek dne..“

„No, jsou i jiné základy začátku dne..“ Skousnul spodní ret..

„Vážně? Tyhle ještě neznám…“

Hyhňal se a červenal… Loučil se semnou s objetím… Jakmile odešel z pokoje, už se mi po Michaelovi stýskalo. To překvapení v posteli semnou pěkně zacvičilo..  Vysmátá jako lečo se chystám za mámou, abychom šly spolu do haly na snídani… Procházela se ranním rančem a prohlížela si květiny..

„No teda, ty jsi dneska  rozzářená.. Jako tahle bílá růže.. Co se stalo?“

„Dobré ráno i tobě, mami.. Nic prosím tě..Pojď, jdeme se nasnídat. Dneska nás čeká procházka po téhle kráse.. A vezmeme sebou i Bubbles.. Michael spěchal do studia, vrátí se asi odpoledne..“

„Bublu? Kdo to je?“

„Bubbles.. Je to Mikův opičák“

„Opice? On má opici?“

„No jistě.. Ne jen opici, ale taky tygry, lamy.. a více druhů zvířat“

„A ty se jich nebojíš?“

„Bubbles je hodný. Uvidíš sama..“

Došly jsme do haly, kde na nás čekala milá kuchařka se snídaní. Přivítala nás, ale obsluhovala ta, která mi včera nesedla.. Mladá asi stejně jako já. Vypadala nepříjemně i dnes. S předstíraným úsměvem dala snídani nejdříve mámě.. Pak mě.

„Prosím, madam.. Vaše snídaně.“

„Děkuji, ale nemusíš mi říkat madam! Jmenuji se Kristyn, a určitě jsme ve stejném věku. Jak se jmenuješ?“

„Je to možné, madam.. Tedy slečno Kristyn. Jmenuji se Tamara..“

„Těší mě, Tamaro..“

„Jistě, jistě.. mě taky.“ Pokusila se o úsměv a odešla pryč..

„Hele, ta mladá kuchařinka je nějaká divná.. Určitě na tebe žárlí..“

„Cože? Jak tě to napadlo.. Proč by žárlila.. Na mě..“

„ Proč, proč.. Určitě má zálusk na Michaela, a teď se tady objeví taková krásná konkurence..“

„Mami.. Ty vždy hned do každého vidíš.. Jez, než ti to vystydne..“

Že by měla máma zase pravdu?... Nebudu se nad tím zaobírat. Určitě to tak není… Po snídani jsme se odebraly za Bubbles. Čekal s chovatelem u altánu. Vzala jsem ho za tlapku a šli. Máma se opičáka zezačátku bála, ale po čase to přešlo. Užívaly jsme si přírody.. Krásy ranče. Chovatel nás zavedl do Zoo ve které se mámě ohromě líbilo.. Čas bez Michaela utíkal tak pomalu. Scházel mi!... Po tom ránu jsem se do něj zamilovala ještě více. Štvalo mě to, ale i těšilo… Nedočkavě jsem se ohlížela na brány Neverlandu kdy se konečně otevřou a vjede auto s Michaelem. Pořád nic.. Stihly jsme za tu dobu i oběd.. Máma si šla lehnout…. Ne že bych se nudila, na místě, kde je snad skoro vše je pořád co dělat, ale mě bohatě stačil odpočinek v romantickém altánku. Opět přírodní energie vcházela do mě, až jsem pomalu podřimovala. Slunce bylo níž a níž.. Mizelo za hory.. Bylo chladno, ale najednou ho něco přerušilo.. Jemná deka a Michaelovy ruce mě zezadu zahřívaly…

„Hledal jsem tě… Máma mi ukazovala směr na altánek. Gestikulovala, že jsi tam usnula.. V takovém chladu tady spíš… To není dobré.. Ještěže mám deky!“

„Zase jsi mě viděl spát..“

„Mmm.. ano. A jak andělsky spíš..“

„No, to ty taky! Třeba dneska vedle mě..“ Usmála jsem se…

„Zopakujeme si to?..“

„Ne, ne.. už ne… Budeš spát pěkně ve svém..“

„Dobře, takže dneska v noci budu spát zase s tebou.. Ve svém..“ Povytáhnul obočí…

„Ehm.. myslela jsem si, že už nedorazíš…“

„Nezamlouvej to..“

„Nic nezamlouvám… Už je mi teplo.. Díky za zahřátí.. Můžeš mě pustit..“

„Zase mě odháníš..“

„Ano, odháním.. Sedni si vedle mě..Řekni, co bylo nového ve studiu?“

„Nového.. Nic tak zvláštního.. Potřeboval jsem si nahrát jednu melodii, která se mi line hlavou, srdcem.. Ale nevím, jak mám pokračovat dál…“

„Co takhle si vlézt na strom?“ Usmála jsem se…

„Ouu, to není špatný nápad… Vlezeš si na něj semnou?..“

„To nejde. Musím nechat umělce v klidu..“

„V klidu?.. Tohle se ti nějak nedaří…“

Nenápadně se ke mně přisunul a díval se dál před sebe.. Třepal se zimou. Deka, kterou mi dal byla pro dva, proto jsem ji rozevřela zabalila Michaela.. „Děkuju, už jsou chladné večery..“… Otočila jsem se na něj a hleděla upřeně do očí.. Bylo šero, ale zářivé oči nešly přehlédnout. Sundala jsem jeho slavný klobouk a přibližovala se… Přikrývala jsem Michaela více, aby se tolik netřásl, ale on deku odkryl a vzal mě na sebe. Pak přikryl nás oba.. Seděla jsem na Michaelovi rozkročmo.. Byla jsem v povýšené poloze.. Držel mě kolem pasu a čekal, co se bude dít dál.. Ruce jsem měla na jeho hrudi a pomalu se nakláněla nad jeho rty, až se spojily.. Zezačátku naše polibky byly něžné.. Chvilkami se na sebe jen koukali. Ale naše vášeň se stupňovala. Polibky a dech se zrychloval.. Zbavení smyslů jsme dychtivě pokračovali. Zapomněli jsme na svět okolo nás… Rozepínala jsem jeho košili.. Kůže mu neodolatelně voněla.. Tak moc jsem po něm toužila… Po chvilce Michael přestal…

„Kristyn.. je tohle správně?... Já tě potřebuji! Toužím být s tebou už od první chvíle v Praze, ale.. nebudeš si to vyčítat? Cítím, že ke mně něco cítíš.. Vím to.. ale..“

„Ššš… Michaeli, myslím si, že naše pohledy.. Naše slova.. Naše „úlety“ by nás tak či tak dostaly do téhle krásné situace.. Bráním se tomu.. ale.. jak dlouho bych to vydržela.. Michaeli..“

V ten moment mě přerušil dalšími vášnivými polibky.. Cítila jsem jeho vzrušení v rozkroku. Vzrušovalo mě to čím dál více.. Začala jsem vzdychat slastí.. 

„Kristyn..“..

„Ano, Michaeli?.. Michaeli..“

„Trápíš mě..“…

“Ouh, ty mě taky..“..

Hbitě mě vzal do náruče a mířil si to do druhého domku pro hosty. Byl menší, než ten ve kterém je máma.. Ale postel má hříšně velkou..  Michael rožnul slabé osvětlení a nepřestal mě líbat… Posouvali jsme se k posteli přičemž se svlékali… Skoro nahá, zadýchaná, vzrušená jsem seděla na posteli s nohama mírně rozkročenýma.. Michael se postavil mezi ně a já hleděla dychtivě na něj..  Pramínky vlasů mu sexy padaly dolů.. Dráždilo mě snad vše.. Jeho vlasy, pohled, odhalená hruď.. těsný tvar v rozkroku, který byl do očí bijící.. Nechtěla jsem Michaela dál trápit! Musela jsem ho vysvobodit z kalhot!... Pásek letěl vzduchem pryč a kalhoty sjely dolů.. „Ouh, Kristyn..“ Michael mě něžně pokládal na postel a lehl si na mě..  Mazlil se s mými rty, potom chraplavým hlasem zašeptal do ucha.. „Kristyn, chci tě! Jsi neskutečná.. Úžasná.. Chci tě.. navždy..!“…. Chvěla jsem se jako osika!... „Michaeli..“… Sundal ze mě přebytečné spodní prádýlko a sjížděl s polibky po mém krku.. Hrál si s mými prsy, bradavkami.. Olizoval je, hýčkal… Jazyk jel po mém břiše, pupíku.. Laskal mé stehna..  a pak.. zavítal na mé lůno.. Zarývala jsem se do jeho vlasů.. Vzrušením vzlykala.. Vycítil mé přicházející vyvrcholení, proto přestal.. Tím mě vyprovokoval a obrátila si role.. Když se blížil k mým rtům, mrštně jsem ho převalila na záda… Sedla si těsně nad jeho intimní místo, které stále bylo zahalené boxerkami.. Líbala jsem ho na hrudi.. Jeho onemocnění kůže nešlo přehlédnout.. Dala jsem polibek skoro každému flíčku.. Zajížděla jsem níž a níž.. Pomalu jsem sundávala to, co překáželo nejvíce.. boxerky!.. Hladila jsem Michaelovi přirození.. Něžně s citem, ale potom rychleji a dychtivěji.. Vzrušením zakláněl hlavu dozadu a rychle dýchal.. „Kristyn.. to snad.. zlobíš mě!..“…  Mávnutím proutku si sedl a tentokrát převalil on mě.. Dotkl se dvěma prsty mého lůna a krouživými pohyby si s ním hrál.. Pak pomalu vstoupil  do mě. Přikryl nás peřinou a pak jsme se oddávali chtíči, vzrušením, a láskou.. Zarývala jsem nehty do jeho zad.. mačkala jeho zadek.. Vlnil se stejně jako na podiu.. Ale v rytmu našich srdcí.. Naše propojení bylo tak silné.. Potili jsme se.. byl tak sexy, když mu tekl pot po tváři.. Vykřikovala jsem jeho jméno.. On odpovídal pouze „ano“.. Vyvrcholení Michaela zůstalo v mém lůně.. Naše těla se třásla… Oddechovali jsme v objetí a dívali se dlouze na sebe…