Dobré ráno. 
Tak.. dneska jsem šla spát o půl osmé ráno. To je prostě nemožné! 
Za chvilku mi to ponocování skončí.. Doufám... 
Už je tady další kapitolka.. Kristýna se setkává s Mikem....
------------------------------------------------------
Denča se má. Jak ráda bych usnula.. Čeká mě velký den. Protože máme ty nejlepší lístky, musíme být na koncertě první. Takže nás čeká dlouhé stání před pódiem. Ale vůbec mi to nevadí. Jen, kdybych už usnula!... Celkem mě zajímalo, jestli Michael spí. Mmm.. zajímavé, že nám dali pokoj ve stejném patře a chodbě jako jemu. Jenom my dvě, on a jeho bodyguard… Nakoukla jsem z pokoje, ale nevycházela. Nechci abych se sním střetla. Viděla jsem muže, který sedí na židli a podřimuje před pokojem. Bude to asi ten Wayne. Začala jsem se potichu smát, protože vypadal vtipně. Ruce mu vysely a hlavu měl pomalu u kolen. No jo.. zřejmě velmi vyčerpán. „ Proč já nemůžu taky spát!“… Z Michaelova pokoje šlo světlo. Viděla jsem chodící stín. Měli kluci z vlaku pravdu. Taky nespí… O ne..! Jde ke dveřím.. Asi se jde projít. Fakt že jo.. Vylezl a zamyká apartmán zlatou kartou…. Už jde a všiml si mě. No jak pak by ne, když ze dveří koukají velké tmavé oči a dlouhé černé vlasy.. Honem jsem zajela zpět do pokoje a doufala, že bude pokračovat v cestě. Slyšela jsem z chodby jeho hlas.
„Excuse me..“.. Sakra! Proč jsem vykukovala! Neeeee!.. Otevírala jsem pomalu. Michael se blížil k pokoji..
„ Slečno, nevíte.. kudy se jde do hlavní haly? Už jsem zapomněl cestu. Doufám, že rozumíte anglicky.“…
„ Ehm.. ano rozumím. Jděte nakonec chodby. Tam za tím sloupem je velké schodiště.“....
„ Za sloupem říkáte.. Hele, že jste to byla vy, která vykukovala zpoza sloupu?.. A teď jsem vás načapal ve stejné pozici, ale ze dveří.. To mám ale štěstí!..“…. On si na to pamatuje?... Úplně jsem se začervenala až to muselo jít vidět!....
„ No.. ano. Byla jsem to já. Promiňte… Kamarádka byla zvědavá. Vytáhla mě na chodbu.. Muselo to vypadat hodně dětinsky.“….
“ Ale vůbec ne. Vypadalo to sladce.“… Pousmál se a povytáhl obočí…
„ Omlouvám se, ale určitě máte naspěch.. nechci vás zdržovat.“…
„Slečno.. to je v pořádku. Já tu pouze bloudím a jdu si pro nějakou sladkost dolů. Doufám, že mi ještě nezavřeli."
„ To doufejte, protože u nás v České Republice se snad každý obchod zavírá už v pět večer. Nejsme Amerika.. ale takový luxusní hotel pro vás otevřeno mít bude.“… Pousmála jsem se… Začala mi být docela zima. Byla jsem jenom v noční košilce. To musel být pohled. Ach jo….
„ Vy se celá třesete.. Je pravda, že tu docela fouká.. Nechcete jít semnou na horkou čokoládu?“…
„ Velmi ráda, ale musím jít spát.. teda pokusit se o to. Neměl by jste jít taky? Přece vás čeká velký koncert.“..
„Ou yes.. měl, ale nejde to.. Jsem před koncertem nervózní. Až na jevišti skončí tréma.. Celkově.. u mě spánek je vzácná záležitost. Ehm.. slečno? Vy nevíte jaké to mám se spánkem?“…
“ Kdyby mi to dneska neřekli jedni kluci ve vlaku, tak doopravdy nevím. Omlouvám se, ale nezajímám se o vás jako ostatní.. Jen díky kamarádce jsem tady. A to jsem nechtěla jet..“… Koukala jsem se při tom do země.. Chudák.. proč mu to vykládám!... No co.. aspoň si nebude myslet, že jsem další jeho milovnice..
„ Ou.. tak takhle to je. Opravdu si tu horkou čokoládu semnou nedáte?“…..
“ Opravdu ne.. Třeba někdy jindy.. Hehe.. což asi ne..“…
.“ Proč myslíte? Třeba vás tu ještě někdy načapám čouhat ze dveří..“ Zasmáli jsme se tomu.. V ten moment jsem pronikla do těch tmavohnědých klenotů, kterým se říká "oči"… Měly stejný výraz jako na "špehující" fotce z časopisu. Nepřestala jsem se Michaelovi dívat do očí.. Až to začalo být opravdu "okaté".. Zamrkala jsem těma svýma a vyhrkla jsem..
“ Pane Jacksone, velmi ráda jsem vás poznala.. Ale už musím opravdu zalehnout. Možná mě zítra, vlastně už dnes uvidíte mezi lidmi. Budu hned vpředu.“…
“Slečno, neříkejte mi Jacksone.. ale Michael, nebo Mike. Škoda, že musíte jít.. Tak rád bych uvítal společnost. Vaší společnost. Moc rád bych se dozvěděl něco o České Republice. Proto doufám, že budete opět vyčuhovat… Jo a možná vás můj drahý bodyguard vytáhne na jeviště při písničce „You are not alone“ Bohužel díky světlům, které silně září na lidi nevidím tak dobře.. Možná si vás nevšimnu. I když bych chtěl…“ ...Bože! Zase povytáhnul obočí. To je snad jeho nabalující signál?
„ Mmm.. Tak tedy, pane Michaeli…“
„Neee, ani žádné pane. Pouze Michaeli, prosím. „..
„Dobře, dobře.. to abych prozradila mé jméno…“…
“ Byl bych moc rád. Česká jména neznám, i když jsou podobná jako v anglickém jazyce.“…
“ To ano… Moje jméno je Kristýna. Můžeš mi říkat třeba Kristyn. Jak chceš, ale pochybuji, že se ještě setkáme.“
„Kristýna.. moc krásné jméno! Ou, snad to zvládnu říkat tak, jak se to u vás vyslovuje. A nepochybuj. Já vím, že se ještě setkáme. Protože jsi zvědavé děvče. „... Zasmál se a skousnul spodní ret.
„Hehee.. dost, nebo zbudíme kamarádku Denisu.. Až ji řeknu koho jsem tu dneska potkala.“
„…Spíše vyšpehovala..“.. Chrochtl smíchy.. nešlo se nesmát. Ten jeho smích zněl tak radostně. Úplně mě opustily ty myšlenky nad tím, že je to blázen, nebo nějaký namyšlený pan zpěvák… Tyhle bludy byly pryč… Rychle jsem se koukla, jestli se Denisa neprobudila. Převalovala se, ale spala dál. Mike se přestal smát.. Načapala jsem ho, jak se kouká na spodní košilku.
„ Takové hábity se u vás nosí?..“ …
“ No na spaní ano.. teda.. jak která v tom spí.“ ..
“Je to slušivé.“ Šibalsky se kouknul a ušklíbl.
„ Jo? To jsem ráda. Tak tedy ahoj a dobrou chuť.. snad na tebe nějaká sladkost čeká…“.. Mrkla jsem na něj s úsměvem a on se nadechoval k další větě…“ Ale.. ale počkej!“…
„ Michaeli, jsou tři ráno.. musíme oba spát… Nevysiluj se tolik. Vím jaké to je.. nespat.. Já pořádně nesmím skoro tři roky, ale nezpívám a netancuju před několika tisíci lidmi..“….
„ Mrzí mě, že máš podobný problém. Já už ho mám od dětství. Neboj se.. dám si šálek čokolády a půjdu spát.“…
„Jen aby“…
„Slibuju“….
“ Dobře.. ať ti chutná. Snad bude poctivá a ne z prášku..“ …
“ Kristyn, do kdy tady budeš? Bydlíš v Praze?..“….
" V Praze ne. Bydlím na druhém konci republiky. Proč?“…
“ Už jak jsem před tím řekl, rád bych se něco dozvěděl o České Republice. A zatím znám jenom tebe.. Dokonce si dobře rozumíme anglicky. Měla by jsi po koncertě čas? Nepojedeš ten sám den domů.. že ne..“….
„Ehm.. překvapil jsi mě.. Ještě nejedu domů a čas mám, ale co ty? Vždyť budeš unavený…“….
“ Unavený? To jsem pořád.. s tím si hlavu nedělej. Tak mám zamluvit v restauraci stůl?“….. Hleděla jsem jako opařená.. Co mu mám říct? Ano nebo ne…
2024 ©