Omlouvám se. 
Nějak jsem se rozepsala..Snad se vám to bude chtít číst... 
--------------------------------------------------------------------
„No já nevím, zda je to dobrý nápad.“
"Kristyn, proč by nebyl? Co je špatného na povídaní u dobré večeře? Nebo je s tebou i přátel?“..
„Ne přítel ne! Nemám přítele.. Dobře, pokud opravdu chceš, ráda se s tebou sejdu. Jen tě nechci otravovat.“
„ Potěšila jsi mě!.. Ani nevíš jak.. Už se těším. Dlouho jsem neměl možnost si pořádně popovídat. Až na sestru Janet. Fajn… Po koncertě půjdu udělat pár rozhovorů, upravím se a sejdeme se v hale. Skočím pro tebe. Nebo budeš čekat za sloupem?..“ „ Michaeli, ty sis za tu chvilku musel prožužlat spodní ret. Víš vůbec o tom? Hehe.. dobře.. budu v pokoji. U sloupu ne.“ Mrkla jsem na něj a zasmála se… Mike se začervenal… „ Ret? Noo.. to je můj zlozvyk.. I když.. dělám to jen u přítomnosti pěkných slečen.“… „Aha.. dobře, dobře… dobrou noc.. Vážně..“ „Dobrou, Kristyn..“
…. Co to mělo být? Michael mě překvapil. Tím, že mě pozval na večeři a taky jeho chováním. Bože, to jeho kousání spodního rtu. Musím si na něj dávat pozor. Je to sice hodný muž, ale kdo ví kolik mívá románků. Přece nemůže být sám….
Konečně jsem ulehla. Než jsem se vzpamatovala z tohohle zážitku uběhla skoro hodina.. Ty jo.. až to řeknu Denise!
--------------------------------------------------------------------
„ Vstávat, je tu krásný slunný den! Šup Denčo…“
„Ještě nééé… nech mě spát..“
„Copak? Zapomněla jsi, že dneska uvidíme Michaela?“
„O anooo! Už jsem ready!..“ .. Opravdu, už je vzhůru! Vystartovala z postele jako blesk z nebe.
„Pojď.. Tady nám poslíček donesl snídani. Koukej, co tu všechno dobrého je!“…
„Hele, ty jsi nějaká veselá.. Že se něco stalo. A teď to maskuješ za veselou maskou?“
„Ale.. cože? Jakou maskou… Přece se těším na Michaela!“…
„Jsem ráda, že jsi tak rychle změnila názor. Bude rád, že má o další fanynku navíc!“
„Hmm.. no to nevím. To bych se ho musela zeptat.“… Šibalsky jsem se pousmála…
„Počkat.. jako jak zeptat? Kristýno! Proto jsi taková celá rozzářená!... Ty jsi se potkala s Michaelem.. že ano?!“…. Celá netrpělivá čekala na mou odpověď…
„No.. setkala.. Dokonce jsem s ním mluvila. A přesvědčila se, že moje angličtina je v dobrém stavu..“
„ A co bylo dál.. Povídej! Honééém!“….
„Co dál.. co dál. Pořád se smál a dokonce chce něco věděl o naší zemi. Proto mě…“
„Proto co??“…..
„Proto mě pozval dneska na večeři…“…
„OMG!.... Tak to je skvělé.. víc než to! To je prostě... úžasné.. Z toho se zblázním ještě více! Prosím tě.. slib mi, že se s ním budu moct pozdravit. Hele.. a myslíš, že má nějakého dobrého volného kámoše?“… Mrkla na mě…
„ Určitě seznámím, ale na co kámoše?“
„No.. abych taky mohla randit s Američanem. A ne jen tak nějakým.“
„Ale tohle není rande!“….
„Nebuď hloupá. Co jiného by to bylo? Tady.. v tomhle romantickém hotelu.. Kdyby si Mike chtěl povídat o Česku, tak buď požádá nějakého zaměstnance hotelu a nebo si s tebou promluví i s ostatními členy… Ale tohle.. Budete určitě o samotě, při svíčkách..“…
Denisa má pravdu. Nějak mi to nedošlo. Ne to ne.. Denča to jenom moc prožívá. Tohle je kravina. Proč by zval na rande obyčejnou holku z vesnice a ještě k tomu první den své návštěvy….
„Moc to prožíváš.. Určitě se ti zeptám na nějakého kamaráda, ale tohle není rande.. Opravdu ne.“
„Nicméně.. máš vůbec co na sebe?“…
„Přece mám tu červenou blůzku, kterou jsi mi vybrala.. A k tomu to sáčko.“
„A jo..a k tomu ty upnuté džíny, že?“
„Jo, jo.. přesně ty..“
„Hmmm.. Tak to tě Mike sní do sekundy!...“
„Přestaň a jez.. „…. Dost mě pobavila. Ona si vážně myslí, že to bude rande.. Jak na to přišla..
Dojedly jsme snídani, přichystaly se na dlouhé stání na louce… Budeme tam stát skoro čtyři hodiny. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Na chodbě bylo opravdu dost rušno. Michaelův tým běhal nahoru a dolů… Dokonce se sem tam mihnul i Michael. Pořád na někoho mile volal.. Jestli je to „OK..“ nebo jestli je „Ready“… Vycházely jsme z pokoje.. Michael zrovna běžel naproti nám…
„ A koukej.. už běží…“
„Pššt..“ Drcla jsem do Denisy…
„Dobrý den, milé slečny.. Už jdete vyšlapávat důlek až do Číny?“ Zasmál se…
„ Jdeme.. budeme tam stát asi čtyři hodiny…“…
„To ano.. Ale uvidíte, že to stání bude opravdu stát za to! To vám garantuji.“…
Denisa na něj hleděla.. Nemohla se vzpamatovat, že před ní stoji sám Michael.. a dokonce s námi mluví.. Jako nějaký nejlepší kamarád…
„Ehm.. Michaeli.. ráda bych ti představila moji nevlastní sestru.. Denisu…“… Jemně ji vzal za ruku a pozdravil se sní….
„Velmi mne těší.. Deniso.. Snad jsem tvoje jméno řekl dobře… Prosím.. nevykej mi.. Říkej mi normálně.. Michaeli.“…
„Ouu, jasně, jasně.. Velmi mě těší..“
„Nezlobte se, ale Wayne mě už zase postrádá.. Nedá se nic dělat. Musím běžet. Kristyn, večer se uvidíme.“
„Určitě.. jen utíkej.“
„Tak co, jsi ráda, že jsem tě s ním seznámila?“…
„Že váháš! Je tisíckrát krásnější, než jsem si myslela.. Páni.. to by byla partie! Kam se hrabe ten.. ten..!“
„Ten? Neříkej kdo.. vím o kom mluvíš! Pojď.. jdeme..vyšlapat důlek do Činy..“….
2024 ©